Již od mala se učíme, že naše planeta má tvar koule, která je na pólech poněkud zploštělá. Jedná se o obecně přijímaný model, o kterém již prakticky nikdo nepochybuje. Ovšem i tak se najde skupina lidí, která tuto skutečnost zpochybňuje.
Ti věří tomu, že naše Země je plochá, případně dokonce i že vesmír neexistuje. Hvězdy a planety jsou jen světla, která jsou na oné klenbě zavěšená. Argumentují tím, že nemůžeme skutečně vědět, že jsou tak daleko, a že naše oči nás přece neklamou – když se podíváme na horizont, žádné zakřivení přece nevidíme.
To ovšem není ani zdaleka tak pádný důkaz, jak si mohou někteří myslet. Co naprosté většině z těchto lidí nedochází je fakt, jak velká naše planeta je v porovnání s námi. Není tedy divu, že se nám z této výšky zdá, že se pohybujeme po rovině.
Jako další problém prezentují fakt, že voda se vždy usazuje v rovině. Pokud tedy žijeme na kouli, proč není všechna na jižní polokouli? A proč případně nesteče dolů? Co jí zde drží?
Odpověď zní, že gravitace. Voda se totiž neshromažďuje v tom, co nazýváme směr „dolů“, nýbrž okolo gravitačního centra. Tím je v našem případě zemské jádro. K němu je přitahována a k němu se také snaží dostat. Stejný princip koneckonců způsobuje i to, že neodletíme do vesmíru.
Velmi oblíbeným argumentem je také to, že navzdory vysoké rychlosti, kterou se pohybujeme okolo Slunce i okolo vlastní osy, necítíme žádný tlak. Neuvědomují si přitom, že se jedná o stejný princip, díky kterému se můžeme bez problému postavit například v rychle jedoucím autě či v letadle – pokud se pohybujeme konstantní rychlostí, pohyb nevnímáme.
Z výše uvedeného vyplývá, že důkazy, které zastánci ploché Země prezentují, při střetu s realitou neobstojí. Pokud o tvaru Země pochybujete, je mnohem lepší si vše ověřit z oficiálních zdrojů, případně provést některé vlastní experimenty. Rozhodně tím neprohloupíte.