Za notně puritánských dob totality jsme byli vychováni k tomu, abychom své intimní záležitosti nevytahovali na veřejnosti. Vše, co souviselo s erotikou, se mělo odehrávat výhradně někde doma mezi čtyřmi stěnami, nepovažovalo se za normální se o tom zmiňovat veřejně.
A co třeba otázka erotických masáží? Ale fuj! To bylo z vůle tehdejších mocných totéž, co prostituce, to bylo něco zavrženíhodného, co bylo výhradně výsadou zahnívajícího západního kapitalismu, zotročujícího nebohé ženy. To se u nás smělo akorát tak veřejně pranýřovat.
Dnes už to zní sice dost hloupě, dnes už je jiná doba, v níž jsme si zvykli na to, že se člověk může živit čímkoliv, erotické masáže nevyjímaje, ale přesto je v mnohých z nás dosud zakořeněn pocit, že jde v případě erotiky o něco tak jaksi nepatřičného. Po čemž sice toužíme, ale…
Znáte to.
Podobné smýšlení v nás přetrvává, jakkoliv tu skutečně nejde o nic, co by bylo jakkoliv zavrženíhodné. Leckdo se doposud cítí pohoršen, když se mu zmíní třeba erotické masáže v Praze. Jenže je to správné smýšlení?
Není.
Na erotických masážích přece není nic špatného. Jde přece o počínání, které vychází z osnov docela obyčejné a všeobecně dobře přijímané klasické fyzioterapeutické masáže, jež je zaměřena na celé tělo, uvolnění svalů, navození pocitu uvolnění a celkovou regeneraci. A specifické je tu jenom to, že tu jde od počátku o navození vzrušení, intimitu jedince a stimulaci smyslů. Že se tu věnuje hodně času masáži intimních partií a že je tu člověk obsluhován nahou masérkou či masérkou jen ve spodním prádle, což se lidem někde na zdravotním středisku u obvyklých masáží nenabízí.
A proč by si někdo erotickou masáž nedopřál? Nic při ní nechytí, nerozvrátí mu to manželství a díky tomu, že se to odehrává mezi čtyřmi stěnami, se vlastně nejedná ani o nějaké veřejné pohoršení.
A proč tedy nevyužít tuto možnost?